Z knihy Vladimíra Megreho a Anastasie Zvonící cedry
Anastasia sděluje svou představu...
Svátek Země, Den Zahrádkářů, 23. července
"Bylo
by dobře, aby se hodně lidí probudilo ve stanovenou dobu. Například v
šest hodin ráno. A pomysleli na něco dobrého, nezáleží na tom, na co
konkrétně. Důležité je, aby myšlenky byly světlé. Lze pomyslet na děti,
na lidi, které máš rád, a ještě pomyslet na to, co udělat, aby všem bylo
dobře. Alespoň patnáct minut takhle myslet. Čím více lidí takto bude
postupovat, tím rychleji se objeví odpověď. Časová pásma na Zemi jsou
různá. Země se otáčí, ale obrazy, vytvořené světlými lidskými
myšlenkami, budou splývat do jediného, jasného a nasyceného obrazu
uvědomění. Současnost myšlení na něco světlého posiluje schopnosti
každého, a to mnohokrát.
…
Země, i když je velká, tak je velmi citlivá.
Například
ty jsi také velký ve srovnání s komárkem, ale když se na tebe posadí,
tak cítíš jeho dotek. Země všechno cítí také. Když ji válcují do betonu a
asfaltu, když vyřezávají a pálí lesy rostoucí na ní, když rýpají do
jejího nitra a sypou do ní prášek, kterému říkáte hnojivo. Bolí ji to.
Ale přesto miluje lidi, jako matka miluje své děti. A snaží se vzít do
svého nitra lidskou zlobu a jenom, když už to nemůže vydržet, propuká
zloba sopkami a zemětřeseními.
Zemi je třeba pomáhat. Láska a pozorné
zacházení jí dodávají sílu. Země je velká, ale nejvíce citlivá. I když
na ni sáhne alespoň jedna ruka, cítí to. O, jak cítí a čeká na toto
dotknutí!
…
Začali dávat lidem malinké pozemky na hospodaření.
Nebyla to náhoda, že tyto díly byly hodně malinké a nebyla možnost je
obdělávat různými mechanizmy. Ale lidé, utrápení steskem po zemi, s
radostí brali tyto pozemky. I chudí brali, i bohatí. Protože nic nemůže
zničit spojení člověka se zemí!
Když dostali své malinké pozemky,
lidé pocítili intuitivně… A milióny párů lidských rukou se s láskou
dotkly země. Na svých malinkých pozemcích se lidé laskavě dotýkali země
právě svýma rukama, ne stroji. A ona to cítila. Cítila dotek každé ruky
zvlášť. A našla v sobě sílu, aby se udržela… Prosíme zavést Svátek
zahrádkářů a Svátek země.Třiadvacátého července. A svátek bude světlý a
překrásný. Všichni! Všichni lidé se budou radovat a celá Země se bude
radovat také!...Je třeba udělat to tak, aby se radovali všichni. Aby
všem bylo dobře. Tento svátek se začne v Rusku. A bude nejpřekrásnějším
svátkem po celé Zemi. Svátkem Duší… Srdce napoví každému, co má dělat v
tento den.
Ať v tento den se Rusko vzbudí za úsvitu. Všichni lidé s
rodinami, přáteli a také samotní vyjdou na zem a postaví se na ni bosýma
nohama. Ti, kteří mají své malinké zahrádky, kde vlastnoručně pěstují
plody, ať první sluneční paprsek uvítají mezi svými rostlinami. Dotknou
se každého druhu.
Až sluníčko vyjde, ať utrhnou z každého druhu jeden
plod a snědí jej. A víc ať už dopoledne nejí. Uklidí své zahrádky. Ať
každý popřemýšlí o životě, v čem je jeho radost a předurčení. Ať každý
vzpomene na své blízké a přátele s láskou. Vzpomene na to, proč rostou
jeho rostlinky, a každé ať dá její předurčení.
A dopoledne ať si
každý najde hodinu na osamocení. Nezáleží na tom, kde a jak, ale určitě
aby byl sám. Alespoň jednu hodinu zkusit se podívat sám do sebe. V
poledne ať se sejde celé příbuzenstvo. Ti, co žijí spolu a ti, co
přijedou zdaleka. Oběd ať je připraven z toho, co zrodila země v této
době. Ať každý dá na stůl to, co si budou přát jeho srdce a duše. A
všichni členové rodiny se podívají do očí jeden druhému s láskou. A ať
nejstarší spolu s tím nejmladším požehnají stolu. Ať zní u stolu klidný
rozhovor. O dobrých věcech a o těch, kdo se nachází vedle… Po obědě ať
se lidé vrátí do měst. Ať vezou v košíčcích plody, sebrané na své
zahrádce, a nabídnou těm, kdo je nemají.
Ó, kolik pozitivních emocí
bude v tento den! Zničí hodně lidských nemocí. Ty nemoci, co
předpovídaly člověku smrt, i ty, co se nedaly vyléčit po dlouhou dobu.
Ať ten, kdo je těžce nebo lehce nemocný, uvítá v tento den proud lidí,
co se vrátí ze svých pozemků. Paprsky Lásky, Dobra a přivezené plody
vyléčí a zničí nemoci. … Do Ruska v tento den přijedou hosté! Všichni
ti, které Země zrodila Atlanťany! A marnotratní synové se vrátí také! A v
tento den ať se po celém Rusku vzbudí lidé za úsvitu. Ať struny
Vesmírné harfy zní šťastnou melodií po celý tento den. Ať všichni bardi
hrají na kytary na ulicích a dvorech. I ten, kdo už je příliš starý, ať v
tento den se cítí mladý, jak před mnoha, mnoha lety. … A zestárlí
napíší dětem dopisy. A jejich děti jim napíší také. I ten nejmenší, co
udělá první krok do života, ať vejde do světa radosti a štěstí. A v
tento den nic nezarmoutí děti. Ať se dospělí chovají k nim jako k sobě
rovným.
A Bohové všech lidí ať se spustí na Zem. Ať v tento den se
všichni Bohové ztělesní do jednoduchých obrazů. I Bůh, jediný, vesmírný,
bude šťastný. Ať jsi velmi šťastný v tento den! Při pohledu na Zemi,
zářící Láskou!"
