KASIOPEA - nulté číslo E-časopisu o zdraví, spiritualitě a životě okolo nás

Milí a vzácní přátelé,

na obzoru je KASIOPEA- první E-mailový časopis o zdraví, spiritualitě a životě okolo nás.

KASIOPEA je naším partnerem a bude pravidelně pro Váš uveřejňovat zajímavé zprávy a informace. V příloze Vám posílám motivační nulté číslo.

Začíná vycházet březnovým prvním číslem jako měsíčník, bude mít 50 stran, můžete si ho objednat s ročním předplatným 200,- Kč.

Vřele Vám doporučuji členství v Klubu přátel KASIOPEY.

S  přátelstvím Jan-Maria Joza  

KASIOPEA

První E-mailový časopis.

Šetříme stromy, protože milujeme přírodu.

Časopis o zdraví, spiritualitě a životě okolo nás.

PARTNER AGENTURY JMJ PARDUBICE

Ročník 2016/nulté číslo (ukázka zdarma)

Klasické číslo bude mít: 50 stran A4

Předplatné: pouze roční (200,- Kč – 12 čísel)

Krásný sluníčkový den, alespoň v duších nás všech.

Dovoluji si vám představit první E-mailový časopis svého druhu o zdraví a spiritualitě – má jméno po souhvězdí na obloze – Kasiopea. Bude mít 50 stran A4. Vycházet bude pravidelně od března letošního roku vždy koncem měsíce – čili březnový dostanete na váš e-mail koncem února. Lze ho objednat pouze na roční předplatné (dostanete 12 čísel), poté si ho musíte znovu předplatit. Cena ročního předplatného je 200,- Kč. Objednávky zasílejte na e-mail: redakcekasiopea@seznam.cz. Vaši e–mailovou adresu nám musíte napsat při objednávce. Pokud jsme vás zaujali touto nabídkou, Ozvěte se!. Předplatitelé časopisů mají inzerci zcela zdarma. Nemusíte shánět časopis ve stáncích, ani čekat, jestli vám pošta číslo doručí – dostanete ho vždycky včas!

Proč právě Kasiopea? Kasiopea je souhvězdí na severní obloze. Nachází se mezi souhvězdími Andromedy, Persea, Žirafy, Ještěrky a Cefea. Patří mezi cirkumpolární souhvězdí severní oblohy, z České republiky je vidět po celou noc ve kteroukoliv roční dobu. A právě proto, že si v kteroukoli roční dobu můžete tento měsíčník číst, dostal jméno po tomto souhvězdí. Pojďte se už ale začíst do ukázky nultého čísla. Možná právě díky tomu budete vidět víc, než jen temnou oblohu…

Vaše Marcela Zlatohlávková

Energie našich domovů - žijme podle přírody

Domov je tam, kde se směješ i pláčeš. Kam se vracíš z cest a kde cítíš lásku. Kde se můžeš vypovídat z bolesti a kde zažíváš tu největší radost. Domov je kousek tvého srdce, tvého já.

Vytvořit si harmonický domov možná přijde někomu jednoduché, ale zase tak úplně jednoduché to není. Naši předci dobře věděli, že postavit si někde obydlí stojí velkou námahu a že ne všechna místa jsou pro stavby domů vhodná. Na rozdíl od nás více o těchto věcech přemýšleli a nikdy by je nenapadlo nastěhovat se do domu, který je zatížený nějakou tragédií. Energie (a to jak kladná, tak záporná) se otiskuje do zdí i do samotného místa. V dávných dobách se takové domy opouštěly a říkalo se jim „strašidelná místa“. Časem se ale začalo rodit stále více lidí a bylo potřeba, aby měli všichni střechu nad hlavou. Obydleli se domy po odsunutých Němcích a nikoho ani ve snu nenapadlo, že jsou zatíženy prokletím. To, že v těchto domech lidé trpí leukémií či rakovinou, nikdo nepovažoval za nic mimořádného. Současní obyvatelé vnímají narušenou harmonii, ale nerozumí jí, neslyší stará poselství a varování. Stále častěji navštěvují lékaře pro poruchy spánku, stres, úzkost, deprese a jiné neduhy, rozpadají se jim rodiny a sousedské vztahy jsou napjaté. Svůj domov však odmítají opustit, vždyť je pořízení nového bydlení stálo tolik peněz… Pokud by se ale dělala nějaká věrohodná studie, možná bychom se podivili, co všechno by nám ukázala. Energie jsou věčné. Lidé, zvířata, rostliny umírají, domy se boří, přehrady se protrhávají, ale energie toho všeho tu zůstává a nezničí je ani čas.

  Ne každý ale bydlí ve starém domě, stejně tak jsou zatíženy i byty. Pokud v bytě někdo zemřel násilnou smrtí nebo se v něm dlouho trápil, je takový byt prosycený negativními energiemi, které zatěžují dalšího majitele. Je to stejné, jako kdybychom sbírali starožitnosti či nosili prsten po zlé tetě, která už zemřela. I v takových věcech a špercích zůstává „otisk“ energie, který může ublížit a většinou i ublíží. Když někdo dlouho umírá v bolestech při rakovině a někdo další se do takového bytu nastěhuje, může ho stihnout i tentýž osud.

 Při výběru vlastního bydlení je také důležité místo, na kterém objekt stojí. Většinou to jediné, co uděláme, je to, že si zjistíme na katastru nemovitostí, zda není nemovitost zadlužena nebo zda nemá zástavní práva. Už nás ale nezajímá, jestli nestojí na místě bývalých válek a bojů, obětišť či popravčího místa. I to je ale velká chyba.

  Pokud už nějakou nemovitost vlastníme, máme tedy svůj domov, můžeme i ten ovlivnit tak, abychom se v něm cítili dobře a spokojeně. Domov je místo, kde bychom si měli odpočinout, kde ale můžeme i pracovat, vždycky se v něm ale musíme cítit dobře, jinak to ovlivní jak naši psychiku, tak zdraví. Na náš domov má vliv mnoho věcí. Jsou to barvy, kterými se obklopujeme, ale také rostliny, kameny, vůně či lidé a zvířata, kteří s námi sdílejí společnou domácnost. Ovlivnit nás může dokonce i číslo bytu či domu, navíc také můžeme bydlet s „energetickým upírem“, což nám na náladě a optimismu nepřidá. Hledáte-li nové bydlení či máte pocit, že je potřeba váš domov změnit k lepšímu, sledujte další čísla tohoto časopisu. Možná vám pomůže víc, než jste momentálně schopni si připustit.

Bez lásky

nezaložíš ani kvetoucí zahradu, ani šťastný domov.

Proč rozvíjet vnímání energii?

Vše kolem nás je složeno z různých druhů energie. Energií jsme jednak ovlivňováni, ale také jsme na ní i přímo závislí. Bez energií by náš život vůbec nemohl existovat. Jak napsal známý fyzik Isaac Newton: „Energie samovolně nevzniká ani nezaniká, pouze se přeměňuje, je důkazem transformací energií.“

Rozvíjení schopnosti pociťovat toky energií je významným aspektem pro rozvoj naší psychiky a duševní pohody, pomáhá nám v rozšiřování pohledu na tento svět, otevírá nám nové obzory. Pociťovat tok energie, a následně s ním pracovat znamená harmonizovat energie v nás, odstraňovat energetické bloky, které vytváří naše pocity štěstí či sklíčenosti, nemoci fyzické i duševní. Rozvoj energií v sobě vždy nese pozitivní vyzařování těla, prohlubuje sebedůvěru a vytváří harmonii, která je potřebná nejen pro vás, ale pro celý domov a rodinu, se kterou žijete. Energie dokáže obnovovat sílu, která z vás vyprchala a naopak harmonizovat disharmonii. Obnovená harmonie těla pak sebou nese i léčbu mnoha nemocí, které z větší části vznikají díky našim psychickým blokům.

Svůj život bychom měli žít v harmonii s přírodou, neprotivit se jejím zákonitostem a využít její přírodní síly ve svůj prospěch. Nechtějme ale nikdy jen brát a nic dávat. Bereme-li si energii například ze stromů, měli bychom také nějaký strom vysadit. A bude-li to v naší zahrádce nebo u našeho domu, můžeme mít z takového stromečku radost dvojnásobnou – vždyť co může udělat větší radost než „léčitel“, kterého jsme sami vypěstovali.

Bolí vás hlava?

Diagnostika a léčení „banální" bolesti hlavy je poměrně složitou záležitostí. Co však máme dělat, když „nás to popadne" a lékař není zrovna po ruce? Především bychom se měli vyvarovat emocionálních vzruchů, vystříhat se hluku, prudkého světla, výrazných vůní, vytvořit si maximální fyzickou a psychickou pohodu. Bolesti hlavy někdy ustoupí po ledových obkladech čela, poměrně slušné výsledky přináší aplikace mentolové masti (tygří mast) na spánky atd. V mnoha případech zabrala i horká voda o teplotě 40 °C, do níž si pacienti nořili nohy.

Na celém světě odborníci vyvinuli proti bolestem hlavy celou škálu nejrůznějších prášků a dalších medikamentů, ke slovu přišla akupunktura, fyzioterapeutické procedury či autogenní trénink. Ale ještě před určením terapie musí lékař pečlivě prohlédnout pacienta a stanovit diagnózu, respektive začít léčit tu chorobu, která primárně vyvolává bolesti hlavy. V takových případech by pacient neměl pasivně přihlížet, ale naopak, aktivně se snažit pomoci lékaři zvládnout léčení choroby.

Pokud nás ještě hlava nebolí, neměli bychom tuto chorobu v žádném případě podceňovat. Tak, jak už tomu bývá s nemocemi, přichází zcela nečekaně, ale zbavujeme se jí velice dlouho a obtížně. Proto bychom neměli zapomínat na nezbytnou prevenci. Pozornost budeme věnovat tedy našemu režimu dne, akce, pokud to bude možné, budeme plánovat tak, abychom se příliš nepřetěžovali. Budeme usilovat o to, aby zátěž vystřídal aktivní odpočinek, po duševním vypětí se pokusíme zajít si zaplavat nebo zaběhat, rozhodně neusedneme s dětmi k úkolům, to necháme na pozdější dobu. Pokud málo spíme, budeme se snažit spánek prodloužit. Bylo by však chybou dohánět nedostatek spánku ze všedních dnů v sobotu a v neděli — „kdy si to můžeme dovolit". Naopak, takový spánek může vyvolat migrénu, neboť organismus na tolik pasívního odpočinku není zvyklý a prostě se brání.

Pokud se nám podaří dodržet alespoň část z těchto zásad, je tu určitá pravděpodobnost, že se bolestem hlavy vyhneme. Ale pokud by nás nakonec stejně „přepadly", nezoufejte. Neberte na vědomí rady okolí a běžte k lékaři. Jen tam se vám dostane včasné a kvalifikované pomoci.

Když vás rozbolí hlava a svěříte se svému okolí, okamžitě zjistíte, kolik „odborníků" máte kolem sebe. Má to však jednu nevýhodu. Co „odborník", to jiný názor. Máte-li dostatek trpělivosti, vyslechněte všechny. Dostanete tisíc rad, jak se bolesti zbavit. Ale nejlepší bude, když se nakonec vypravíte k lékaři. Neboť symptomy bolesti může určit jen odborník...

   Bolesti hlavy se objevují nejčastěji jako následek únavy, nedodržováni režimu dne, z nepřiměřeného pracovního zatížení, atd. Na takové bolesti máme velice jednoduchý lék — pravidelný životní rytmus. Nic víc. Ale v žádném případě nepřeceňujte pravidelnost denního režimu, neboť bolest hlavy mohou být vyvolány i jinak. Jejich příčina může mít podstatně hlubší kořeny. Nejčastěji to bývá hypertenze, onemocnění nervového systému, očí, zubů, chronická kolitida, atd…

Migréna se výrazně liší od výše popsaných bolesti hlavy. Setkáváme se s ní převážně u žen mladšího věku, i když může způsobovat komplikace již v mládí, u děvčat v době dospívání, nebo dokonce v dětství. Svou roli tu hraje dědičnost, někdy přetížení cév či poruchy látkové výměny. Dětskou migrénu většinou vyvolávají oční choroby, nesprávně zvolené brýle či chronická onemocnění vnitřních orgánů.

Migréna přichází zcela nečekaně. Cítíme se zcela zdrávi, a pojednou máme v hlavě silné, pulsující bolesti. Průvodními jevy může být i zvracení, závratě, zimnice či prudké bušení srdce. Stejně jak migréna rychle přichází, tak také záchvat končí. Člověk rychle usíná, a když se probudí, cítí se zcela fit.

Tři oleje, které zlepší váš život

Do našich kuchyní se pozvolna dostávají nové druhy olejů, které u nás byly donedávna neznámé. Podívejme se na tři z nich, které prospějí vašemu tělu i duši a které se uplatníte v teplé i studené kuchyni, při léčbě, masážích, detoxikaci nebo při koupání.

Sezamový olej

Olej ze semen sezamu indického uvádějí už nejstarší védské spisy staré tisíce let. Zmínil ho i Petr Ondřej Mathioli, jehož Herbář neboli bylinář vyšel česky v roce 1562. Doporučoval ho hlavně jako skvělý prostředek při neduživosti střev. „V ájurvédské medicíně se cení jako prostředek s nejlepšími účinky pro zevní použití na masáže i na ústní výplachy. V Indii ho proto najdete v každé kuchyni i domácí lékárně,“ upozorňuje na jedinečné vlastnosti tohoto oleje MUDr. David Frej, autor knihy Ájurvéda – medicína zdraví a dlouhověkosti v praxi českého lékaře. Pro své osobité aroma a jednoduché pěstování se považuje za vůbec první rostlinný olej používaný lidmi, který byl součástí kuchyně i medicíny údajně ještě dřív než olivový. Obsahuje až 80 procent omega-6 a omega-9 mastných kyselin, celý komplex vitaminů a minerálů a také důležitý lecitin. Na pečení nebo smažení se nehodí, ale můžete jej přidávat do hotových jídel, vařené rýže, prosa nebo luštěnin.

Sezamový olej zlepšuje průchodnost cév a působí příznivě na srdce, bolesti hlavy a poruchy metabolismu. V játrech podporuje metabolismus tuků a jako účinný antioxidant reguluje a vyživuje růst buněk, zejména v oblasti trávicího traktu. V laboratorních pokusech dokonce dokázal zastavit množení rakovinných buněk tlustého střeva a podobný účinek byl zjištěn i u rakoviny žaludku. Proto se doporučuje po ozařování. Má skvělé účinky u lupénky a lupů, lze ho používat na kůži poškozenou vystavením větru nebo slunci a na spáleniny.

Rýžový olej

Rýžový olej se vyrábí se z rýžových otrub, součásti zrna, která se nachází mezi slupkou a jádrem. Je považován za zdravou alternativu k běžným olejům na vaření, protože je bohatý na vitamin E, který zpomaluje oxidační procesy. Díky tomu je méně náchylný ke žluknutí. Vedle omega nenasycené mastné kyseliny je v něm i významný přírodní antioxidant gamma-oryzanol.

Rýžový olej je lehce stravitelný a výborný pro vaření. Přes jemně rýžový nádech neovlivňuje chuť pokrmů a jeho výhodou je vyšší bod rozkladu a nízká přilnavost. Je vhodný pro smažení nebo pečení, ale i k přípravě salátů a především dresinků.

Meruňkový olej

Olej z meruňkových jader se vyrábí lisováním jader pecek meruňky obecné zastudena. Obsahuje velké množství minerálů, zejména draslík, a řadu nenasycených esenciálních mastných kyselin. „Podíl vitaminů v tomto druhu oleje budí úctu,“ říká spoluautor knihy Detoxikace léčivými oleji Jiří Kuchař. „Obsahuje kompletní řadu vitamínů B a dokonce i vitaminy B15, B17 a B19, což je ve světě léčivých olejů opravdu výjimka.“ Je pro něj typické jedinečné aroma bez rušivých chuťových příměsí. Trvanlivost meruňkového oleje je v temnu a při teplotě do 15 °C rok, ovšem určitě vám tak dlouho nevydrží, protože si ho oblíbíte jako součást zeleninových a ovocných salátů. Je lepší nepoužívat ho do teplých pokrmů, aby se neznehodnotily jeho obsahové látky. Traduje se o něm také, že pomáhá při léčbě rakoviny, pozitivně působí na zrak a díky potenciálnímu nepatrnému podílu kyanovodíku může pomáhat také při léčbě poruch srdeční činnosti. Využívá se i v kosmetice, hodí se na všechny typy pleti a je účinný při akné a ekzému u malých dětí. Při domácí masáži skvěle využijete jeho schopnost podporovat kožní metabolismus, protože obnovuje vlhkost kůže a uchovává ji pružnou.

 Představujeme MUDr. Davida Freje, znalce Ájurvédy.

Jak využít biologické hodiny.

Neustále se opakující rytmus čtyřiadvaceti hodin má výrazný vliv nejen na všechno kolem nás, ale také na náš organismus, tzv. vnitřní časový systém. A ten reaguje nejvíce na světlo.

MUDr. David Frej patří k našim předním znalcům Ájurvédy. Ve své knize Biologické hodin vycházel právě z Ajurvédských principů i ze svých dlouholetých zkušeností v léčbě pacientů. Zaměřil se proto nejen na orgánové hodiny známé ve východní medicíně, ale celkově na to, jak funguje náš organismus, který vychází z přírodních zákonitostí. My jsme se ho na některé otázky zeptali.

Lze říci, že právě světlo je nejdůležitějším faktorem, který nás ovlivňuje?

V medicíně se rozeznávají různé faktory, které ovlivňují náš časový systém. Buď ho rozladí, nebo seřídí. Nejsilnějším faktorem je skutečně světlo, které harmonizuje nebo naopak nevhodně působící světlo nám rozhodí časový systém. To je vlastně základní princip biologických hodin. Je podstatné, jaké procesy, v jakou hodinu a jak u koho probíhají.

Co způsobují časté výkyvy čtyřiadvacetihodinového rytmu?

Podle zkušeností Ájurvédy je řada nemocí, rakovinu nevyjímaje, hodně svázána s časovým systémem. Například u žen dlouhodobě pracujících v nočním provozu se může častěji vyskytnout rakovina prsu. Významnými negativní faktory jsou nepravidelnost v životě, zrychlený životní styl a stres. Psychická onemocnění, jako jsou deprese, úzkosti nebo strach, budou nejen podle mého názoru v průběhu příštích desetiletí považována za třetí nejčastější příčinu pracovní neschopnosti. Jejich nárůst v posledních dvaceti letech je skutečně alarmující. Naše přesné údaje neznám, ale například v Německu se hovoří o téměř padesáti procentech. 

Lidé se dělí na ranní, střední a večerní typ. Jaký typ je v naší populaci častější?

Můžeme předpokládat, že deset procent lidí v naší populaci jsou extrémní sovy nebo skřivani. Zbytek je někde uprostřed, nebo blíže ke skřivanu nebo sově, v závislosti nejen na genech, ale také na prostředí, rodině, práci apod. Ve věku od 20 do 50 let se v literatuře popisuje 15 % skřivanů, 70 % nevyhraněných typů a 15 % sov.

Jak se na svoje biologické hodiny napojit?

Existují desítky vědeckých studií, hlavně z USA, Kanady a Skandinávie, kde je tento problém tradiční, které potvrzují principy, na nichž je časový systém nastaven. Čím více respektujeme naše biologické hodiny, které řídí celý organismus jako celek, tím více jsme schopni si udržovat rovnováhu, základní podmínku zdraví a prevence nemocí. Měli bychom se chovat tak, aby procesy v našem těle probíhaly nenásilně, s co nejmenším úsilím v dobu, na kterou jsou nastaveny.

Mohl byste uvést nějaký příklad ze svojí praxe?

Ze svojí praxe raději ne, ale jednou jsem se potkal v italské restauraci v Praze na Starém Městě s Petrem Hapkou. Byl večer a on právě snídal. Jeho obrácený životní styl byl všeobecně známý a on ho za léta, co takto žil, nedokázal a snad ani nechtěl měnit. Obávám se, že mu to mohlo ublížit, zejména v době, kdy už věděl, jakou nemoc má. Domnívám se, že pro člověka je prospěšnější, když vidí východ slunce po probuzení než po probdělé noci.

Karlštejn- nebeský Jeruzalém a chrám svatého Grálu

                                                                  

Je u nás jen málo míst, která za své zrození vděčí numerologii a tradičnímu hermetickému oboru, astrologii. Patří mezi ně náš nejznámější a podle mnohých i nejkrásnější hrad, legendární Karlštejn.

Hrad nechal na skalním ostrohu- pečlivě vybíraném ne z hlediska obrany, ale na místě výronu silné pozitivní energie - vybudovat během 10 let tehdy nejmocnější muž křesťanského světa, císař a Otec vlasti Karel IV. Protože pevnost měla sloužit jako pokladnice říšských pokladů a korunovačních klenotů, dal se panovník při pokládání jeho základního kamene 10. června 1348 řídit právě složitými astrologickými výpočty. Hrad měl připomínat bájný chrám svatého Grálu, a proto bylo do kaple sv. Kříže, umístěné až ve třetím patře Velké věže, pečlivě vsazeno celkem 2392 drahých kamenů (zdejší acháty pocházejí z Krušných hor). Nad vyzděným oltářem je výklenek, kde císař nechal uložit ve své době nejcennější ostatky svatých, zasazených do zlatých a stříbrných monstrancí a také říšské klenoty. Autorem pozoruhodné výzdoby byl podle Karlových pokynů alchymista a malíř Theodorik. K jeho vyobrazení „města světla, nebeského Jeruzaléma“ mistr využil solární kult a úzce propojil Slunce a zlato. Celkově úžasný dojem podtrhovaly ještě navíc další drahokamy, umístěné původně v oknech kaple namísto skla, takže užaslý návštěvník při vstupu do kaple ráno nebo večer byl doslova oslněn záplavou barev, doplněných svitem stovek svící, zpodobňujících v alchymistickém pojetí„světlo světa“.

Hned tucet bílých paní

Bílá paní patří mezi naše nejčastější zjevení; v rámci Českého království se tento duch objevuje na zhruba 200 místech. Karlštejn ale mezi nimi drží jasný primát: těchto strašidel se tady vyskytuje najednou hned celý tucet! Zjevují se vždy o úplňku a podle staré legendy se jedná o umučení panny.  Před asi 500 lety se je pokusil vysvobodit z jejich prokletí stejný počet vojáků, ale nesplnili slib, že celý rok neopustí zdi karlštejnské.  Podmínku splnil jen jejich velitel, zbylých jedenáct bylo o poslední noci nalezeno s uřezanými hlavami.

O karlštejnské studni se také traduje, že z ní vede ven z hradu tajná chodba, na což se přišlo poté, co do ní vhodili kachnu a ona vyplavala v potoce pod hradem. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme, ale hrady v té době nějakou únikovou cestu měly. Když byl ale Karlštejn dostavěn, nechal jeho purkrabí nahoře na planině mezi dnešním Dubem sedmi bratrů a vsí Mořina uspořádat v osadě - postavené právě pro dělníky stavící pevnost - velkou hostinu. Během ní ale vojáci místo tajně obklíčili a sruby i s opilými chudáky zapálili. Ti si tedy tajemství tajných chodeb karlštejnských vzali s sebou do hrobu.

Podle známého záhadologa Martina Stejskala existuje další pověst o bílých paních na Karlštejně. Podle ní je duch, objevující se naopak sám poblíž staré hradní studně na západní straně prvního nádvoří, zjevením první manželky Karla IV. Blanky z Valois. „Bývá vidět jako mlžná postava sedající na roubení a zoufale plačící,“ tvrdí Stejskal. Podle něj lze stejného ducha spatřit i v Budňanech, jak navštěvuje domy s nemocnými. „O půlnoci se zjevuje před stavením a ptá se, zda jsou všichni doma. Když lidé přisvědčí, řekne jim, zda nemocný zemře, či nikoliv. Nejsou-li všichni doma, řekne jim, že nemůže déle čekat a že nemocný zemře. Proto si pověrčiví lidé v okolí zacpávali uši a zakrývali okna, aby Bílou paní neviděli ani neslyšeli,“ dodává podrobnosti Martin Stejskal.

Ohnivé sudy a duch samotného císaře

Jen pár míst od lokace Bílá paní Blanky, rovněž na prvním karlštejnském nádvoří, se u purkrabského domu občas rozestupuje zem. Z podzemí se pak za takové větrné noci vyvalí ohnivé sudy a letí dolů až k hradní studni. Podle legendy z nich šlehají plameny, takže jsou z nich vidět jen do červena rozžhavené obruče. Vojáci - právě ti, kteří se marně pokoušeli vysvobodit tucet hradních bílých paní, se jednou chtěli zmocnit zásob mešního vína, schovaného na hradě.  Když už byly jejich skrýši na stopě, sudy se vyvalily ze sklepení a zmizely. Kdo ví - možná i proto dopadli vojáci nakonec tak špatně…

Na hradě se má také zjevovat - vždy před nějakou zdejší významnou událostí - urostlý rytíř v plné zbroji. Vzhledem k tomu, že císař Karel IV. patřil ve své době mezi docela habány (měřil prý kolem 175 centimetrů), domnívá se mnoho záhadologů, že se jedná o zjevení samotného panovníka.

A co by to bylo za hrad, navíc císařský a dokonce sloužící jako říšská pokladnice, aby se v jeho zdech neschovával poklad? Ovšem samozřejmě hlídaný dalším strašidlem! Podle karlštejnské legendy je takovým strážcem duch starého ovčáka, který táhne za sebou na laně velké prase, zabalené do beraní kůže. Na hrad si ho kdysi pozval sám císař Karel, aby z jeho hradu vyhnal ďábly, kteří brzdili jeho stavbu. Od té doby se zjevení objevuje po celý rok, vždy o úplňkové noci.

Lékař léčí, příroda uzdravuje

Ač moderní věda stále postupuje, mnoho lidí se navrací zpátky k přírodě a k alternativním způsobům léčby. Někdy je důvodem zklamání z oficiálního lékařství, jindy jde spíše o to, že člověk potřebuje i v uzdravování cítit z někoho kus duše a o to, že se bude někdo zajímat o člověka jako takového, tedy ne jen o nemocná játra, slinivku nebo žlučník.

  K alternativním způsobům léčby se ale vracíme také proto, že moudrost našich předků nebyla bezvýznamná. Po staletí se vyvíjely jak terapie, tak bylinné směsy a metody, jak docílit uzdravení. Tyto metody na rozdíl od chemických léků většinou nepřinášejí žádné alergické reakce a jsou velmi účinné i v našem XXI. století. Léky navíc nemají stejný účinek u všech nemocných, protože každý máme jiné genetické dispozice. Komplementární metody dokáží i ve vážných případech zpomalit průběh onemocnění a slovo alternativa navíc znamená možnost volby mezi dvěma a více možnostmi. V těchto metodách volbu máme a můžeme se rozhodnout. Navíc si mnohdy ani neuvědomujeme, že i lázeňská péče je vlastně léčba alternativními metodami, i když se snažíme věřit jen a jen moderní medicíně. Svoje opodstatnění ale mají dnes i metody, které pomáhají pacientům na psychické nebo „energetické“ úrovni. Sem patří například meditace či reiki.

  Musíme si uvědomit, že alternativní medicína používá jiné diagnostické a léčebné metody než medicína klasická. Nepředstavujme si ale hned zázrak, dokonalé vyléčení. Pokud se někdo vyléčit chce, musí na sobě hodně pracovat – a to jak změnou jídelníčku (což dělá mnohým lidem problém), tak změnou myšlení a návyků. Nikdo prostě nemůže chtít zredukovat svoji hmotnost, aniž by začal přemýšlet nad tím, co jí, více se hýbal a nikdo se nemůže vyléčit z těžké bronchitidy, pokud nepřestane kouřit. Zázraky se prostě nedějí. Naše zdraví je hlavně na nás samotných, máme ho v našich rukách a je jen na nás, jak s ním naložíme a zda si vůbec uvědomujeme to, že za něj máme zodpovědnost.

Psychotronika předpokládá možnost transmise psychických impulsů na nemocného člověka, biotronika zase schopnost vysílat „bioenergii“ s léčebnými účinky. Obě metody předpokládají existenci mimosmyslových kontaktů mezi léčitelem a pacientem.

Co připravujeme?

Slavonice – Bejčkův mlýn 2016

Termín: 8. – 10. července

Cena: 2300,- Kč

Pobyt je od pátku do neděle včetně plné pense (začíná se v pátek večeří a končí v neděli snídaní, v sobotu je zajištěna snídaně, oběd a večeře). Bývá vždy výběr ze dvou jídel, snídaně je formou bufetu.

Program:

Pátek

Od 14.00 ubytování a volný program

Večeře (mezi 18.00 a 19.00)

19.30 – přednáška – přivítání, význam energií a energetických rituálů

20.00 – přednáška – první Lenormandové karty a karmické vlivy

Sobota

8.00 – 10.00 snídaně

10.00 – 12.00 – přednáška – druhá esenciální čakrová aromaterapie, ukázky míchání olejů

12.30 – 13.30 – oběd

14.00 – 16.00 výuka energetického malování na kameny, vliv těchto energií na zdraví

16.00 – 19.00 – volný program, vycházka do přírody (kdykoli si můžete prohlédnout místní zoo hned vedle ubytování zdarma) nebo se pustit do prohlídky bunkrů, které jsou jen kousek chůze od ubytovacího zařízení.

19.00 – večeře a společné posezení

Neděle

8.00 – 10.00 snídaně

Časy se mohou v programu drobně lišit, proto si je upřesníme ještě na místě. Během sobotního dopoledne bude zajištěný prodejní stánek se zbožím, které vás bude určitě zajímat. Vezměte si s sebou každý jeden až dva kameny, které budete chtít malovat (krásné oblázky najdete například u řeky). Barvy, štětce a laky budou zajištěny. A nebojte se, zvládne to i úplný amatér na malování. Ve volném čase máte také možnost nechat si vyložit karty (výklad není zahrnutý v ceně zájezdu) nebo si objednat masáž krční páteře.

Těšíme se na vás!

------------------------------ 

Co se děje v březnu v Pardubicích?

Připravujeme pro Vás v měsíci březnu 2016

Poradenství:

 1. * 14. * 15.* 29.3.2016 Bioenergetická poradna Ing. Antonína Strnada

Rezervace výhradně na +420 732 613 853 nebo lecitelbioenergi@seznam.cz

2.3.2016 Chiromantické konzultace s Mgr. arch. Marinem Dobrevem

7.3.2016 Poradna Mirky Jonášové – detoxikace organismu

9.3.2016 Poradna Světlany Štrajtové – osobnostní poradenství a výklady karet

10.3.2016 Psychologické poradenství s pomocí výkladu karet PhDr. Julia Hůlky

16.3.2016 Psychosomatická poradna Antonie Krzemieňové

Přednášky v cyklu Cesty za poznáním:

10.3.2016 Dynamická astrologie s Ing. Adolfem Innemanem, Ph.D.

Přírodní rytmy planet, promítající se do našeho života, které mu předpoví

příznivá a nepříznivá období - konferenční sál od 18:00 do 20:30 hod. 

16.3.2016 Záhady archeologie s badatelem Jiřím Voňkou

Bosna – Čína- Norsko – VZ* od 18 do 20.30 hodin

Přednášky v cyklu Poznáváme komplementární medicínu:

14.3.2016  Jak si upevnit imunitu v jarních měsících s Ing. Antonínem Strnadem

Kabinet Agentury JMJ od 18:00 hodin. Nutná rezervace na +420 732 613 853

23.3.2016 Čínská medicína v roce ohnivé – červené opice s Radomírem Klimešem

Bolesti a léčba pohybového aparátu VZ* od 18:00 do 20:00 hodin 

Páteční aktuality:

11.3.2016 Páteční aktuality - Cyklus přednášek prof. MUDr. Ally Kulikové,CSc.

Evoluce přírodních emocí

Role DNK a RNK v rozvoji emocí. * Pozitivní a negativní podmínky emocionálních projevů. * Reakce citu na proměnu vnitřních a vnějších prostředí -  učebna č. 3 ve 4. poschodí od 18.30 hodin

Semináře, kurzy, jiné akce:;

12.3.2016 Sobotní cyklus seminářů ”Evoluce rozumných bytostí”

prof. MUDr. Ally D. Kulikové,CSc. - Rozvoj vyšších emocí člověka.

Láska - princip duchovního stvoření nového člověka * Vyšší úroveň rodičovských chromozomů vedoucí k harmonii * Vzájemné spojení citu a rozumu.

učebna č. 3 ve 4. poschodí od 10:00 do 16:00 hodin

12.3.2016 Hudebně-bylinkový seminář Mgr. Dity Veselé a Magdaleny Dobromily Staňkové

VZ* od 10:00 do 18:00 hod.

19.3.2016 Kurs vykládání karet Marianne de Lenormand Světlany Štrajtové

pro pokročilé IV. - tentokráte s hlavním zaměřením na karmu

MZ1* od 10:00 do 17:00 hodin

20.3.2016 - Nedělní setkání se šamanem Davidem von Avou

a matkou rostlin Ayahuskou s možností diagnostiky – kongresový sál od 12 do 22 hod.

Dům techniky Pardubice

           Informace a rezervace na akce: Mgr. Jan Maria Joza – Agentura JMJ 777 777 654 * joza@joza.cz - VZ*-velká; MZ1*- malá zasedačka v 1. poschodí

Představujeme Světlanu Štrajtovou

Kontakty: 602 646 728 (Brno a Pardubice) * S.Swetlana@seznam.cz

Používám tyto techniky:
automatická kresba, duchovní terapie, harmonizace čaker, karty výklad, meditace, reiki

Nabízím tyto služby:
Zasvěcení do všech stupňů Reiki * Andělské výklady * Výklady Lenormandových karet *
meditační terapie, zaměřené na otevření čaker a duchovního srdce.

Více o mně:

 CESTU KE ŠTĚSTÍ TVOŘÍ OTEVŘENÍ DUCHOVNÍHO SRDCE.

Využitím vyzkoušených metod můžete správně nasměrovat svoji energii, naučit se pracovat sám se sebou.

Dnešní doba značně zrychlila po duchovní stránce. Tyto techniky jsou v praxi využívány již celá staletí, nebyly vyzkoušeny jen jedním člověkem.

Zaměřuji se na individuální práci s klientem, pokud má chuť se naučit pracovat, ale také i s celou skupinou.

Fyziognomika aneb kdo jsi?

Neodmítejme to, co nám bylo dáno do vínku, protože nikdy nemůžeme vědět, kam nás tento boží dar může zavést…

Koho by nelákalo umět z výrazu tváře přečíst povahové vlastnosti člověka. Kdo by nechtěl lehce a na první pohled vědět s kým má tu čest, nebo kdo si nikdy nepoložil otázku, kdo vlastně jsem já sám? Pojďme se tedy spolu v dalších číslech ponořit do tajů čtení lidské tváře, protože to nám může nejen prozradit mnoho o nás samotných, ale také o lidech, se kterými se stýkáme a se kterými pracujeme. A navíc, pokud si hledáme partnera, neměli bychom se o něm dozvědět i něco navíc z jeho pravé tváře? A co když hledáme otce pro své děti? Nebo naopak matku? Napadlo vás někdy podívat se do jejich tváře a zjistit, co by mohl potomek zdědit?

Klasik tvrdí, že malé dítě za svůj obličej nemůže, zatímco dospělý člověk za rysy svého obličeje nese plnou zodpovědnost. Rysy obličeje se domodelují u každého mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem. Všichni známe z každodenní praxe lidi, jejichž úsměv nás zahřeje i v mrazivém počasí a naopak jedince, jichž chlad zebe i v horkém létě. Zarytí odpůrci fyziognomiky tvrdí, že tvář je náhodně vytvořená. Jejich hlavním argumentem bývá podoba mezi dětmi a rodiči, což je argument dost malicherný, neboť je všeobecně uznávanou skutečností, že děti dědí vlastnosti svých rodičů a to jak příjemné, tak i ty poněkud problematické. O pravdivosti tvrzení, že přece není spravedlivé soudit člověka podle toho, jak vypadá, by se dalo s úspěchem pochybovat. Je zajímavé, že se těmito slovy ohánějí ti, jejichž rysy mnohdy svědčí o úzkoprsosti a sklonu k dogmatismu. Jedním z rysů, které o těchto povahových vlastnostech jasně mluví, jsou například velmi úzké rty. Proč by se ale takový člověk sám odhaloval?

Víte například, že v Číně jsou vyškolení mistři tohoto vědění, kteří dělají pohovory s novými zaměstnanci a především se zaměřují na rysy obličeje, ze kterých určují, jestli je pro ně zaměstnanec vhodný, jestli bude a pilně a svědomitě pracovat, zda jim za chvíli neuteče?

Tvář je prostě jako otevřená kniha, v níž je zapsáno, jak je člověk schopen žít v tomto světě. Nemusíme vědět, co  prožil, ale vidíme stopy na jeho tváři. A právě po těchto stopách se vydáme, abychom odhalili, kdo vlastně doopravdy jsme a kam směřujeme. Stopy ve sněhu roztají s prvním sněhem, ale s těmi, co máme ve tváři, umíráme.

V Česku můžeme ještě po knihovničkách nalézt malou knížečku, kterou vydaly Spiritistické noviny v Nové Pace roku 1909. Publikace se jmenuje „Hlavní základové frenologie“. Nejznámějším odborníkem, který se u nás této disciplíně později věnoval, byl teolog N. F. Čapek.

Ocituji zde na ukázku kousek z knihy K. Sezemského z části „Slovo co úvod.“
„Poznání sebe sama, budiž prvním úkolem životním každého jedince, poněvadž na tomto sebe poznání  spočívá další rozvoj a blaho, napřed jedinců a pak celých kast. …  Jest tudíž pozorování frenologické nadmíru cenné a důležité v každé rodině i škole, v obchodě i průmyslu …, neboť vědouce předem jaké máme vlohy, jaké nadání a náklonnosti, lehko nám bude voliti pro svůj životní běh povolání takové, které jim bude odpovídat a tak se stane nám příjemným a zábavným, místo úmorným trestem života. Znajíce frenologii, nebudeme dítky své nutit do povolání takového, které by jim bylo nesnesitelným břemenem pro celý další život …“

Chceš-li být svůj, neboj se sám sebe přijmout.

O co vlastně jde?

Fyziognomika zahrnuje věštění podle tváře, stavby těla, mateřského znaménka, linií na obličeji anebo popisu profilu. Frenologie byl zase obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy. Byl populární zejména v 19. století, do začátku 20. století však byl zavržen jako pseudověda. Některé představy o funkční specializaci jednotlivých částí mozku však od ní úspěšně převzala moderní neurověda. Termín frenologie zavedl roku 1805 Gallův žák Johann G. Spurzheim. My se ale v této knize budeme zabývat hlavně fyziognomikou.

První kniha z oboru fyziognomiky Ma-Ji- Šang-Fa (Jednoduchý průvodce k věštění z obličeje), byla publikována za vlády dynastie Sung, ačkoli toto umění bylo praktikováno již více než 3200 let za dynastie Čou. Kniha je stále ještě používána jako základní pramen informací o tomto způsobu věštby, který se v Asii těší větší důvěře než čtení z ruky. Nicméně jak Konfucius, tak vojenský teoretik Sun-Ce tyto praktiky kritizovali a zpochybňovali. Zcela nedávno se komunistický režim v Číně pokusil odstranit antropozomantii úplně.

Aristoteles tuto praxi doporučoval a tvrdil, že lidské obličeje lze vykládat podle vzájemných vztahů mezi charakteristickými rysy obličeje. Hippokrates, "otec lékařství", rovněž věřil, že obličej odhaluje stopy budoucí nemoci.

Čtení obličejů pokračuje po celou historii. V 16. století se čtení obličejů rozšířilo a vzrostl počet knih na toto téma. V Paříži roku 1658 publikoval Jerome Cardan Metoposcopii, průvodce věštěním z obličejů zaměřeného zvláště na předvídání budoucnosti pomocí vrásek na čele. Tuto praxi nazýval metafyzickou vědou metoposkopie a kniha obsahovala přes 800 ilustrací, které Cardanovy teze dokládaly.

Roku 1775 švýcarský ministr Johann Levater navrhl naprosto odlišný systém a publikoval na toto téma knihu. Dr. Levater vykládal tvar hlavy a rysy obličeje evropské šlechty včetně Eduarda, vévody z Kentu, otce královny Viktorie. Tato praxe však nebyla obecně přijata a v jisté době britský parlament toto mantické umění zamítl oficiálně.

Vraťme se ještě k frenologii. Frenologie (frenos - řecky mysl, logos - slovo) je někdy zvaná také kranioskopie, Frenologii jako disciplínu vybudoval kolem r.1800 německý lékař Franz Josef Gall (1758-1828), ale samotný název frenologie vytvořil teprve v r.1815 T. Foster. Gall záhy nalezl mnoho následovníků mezi psychology i psychiatry. Vycházel z představy, že tvar lebky obráží tvar mozku, na jehož povrchu mají sídlit vlastnosti člověka. Proto lze mezi tvarem lebky a funkcí mozku nacházet přímé vztahy. Mozek se podle Galla skládá z 27 jednotlivých částí, „orgánů“ se specifickou duševní funkcí. Jednotlivé orgány měly být sídlem např. moudrosti, pýchy, vtipnosti, muzikálnosti, náboženského nebo rodičovského cítění, sklonu k metafyzice, k vraždě apod. Umístění těchto orgánů zakreslovali frenologové do map nebo přímo na povrch lebek, později na povrch jejich keramických modelů. Pro odvození duševních schopností se používala nejen celková velikost a tvar lebky, ale především její povrchový reliéf, který frenologové posuzovali pohmatem svých prstů. Význam měly hrbolky, jamky, drsnatiny a i jiné nepravidelnosti. Větší hrbolek znamenal větší rozvinutí schopností sídlících v mozkovém „orgánu“, ležícím v tomto místě. Na významu některých detailů se frenologové shodovali. Tak např. právě velký týlní hrbol byl známkou dobrých matematických schopností, párové hrboly na čelní kosti zase značily vysokou inteligenci. Frenologie se rozšířila nejprve v Evropě, ale záhy pronikla i do USA. Vycházela bohatá frenologická literatura, zakládaly se Frenologické společnosti, Instituty frenologie a charakterologie, vyráběly se i přístroje, psychografy pro automatickou frenologickou analýzu. V praxi nabízeli frenologové konzultace určené k výběru vhodného zaměstnance nebo životního partnera, frenologie se používala i v kriminalistice. Zájem o frenologii trval po celé 19. století, ve 20. století však s pokrokem ve výzkumu mozku upadal. Přesto však dodnes frenologie v řadě zemí, např. v USA, přežívá.

Většina lidí přiznává, že nadále tyto starodávná mantická umění používá spolu s ostatními způsoby "čtení" obličejů těch, s nimiž přicházejí do styku. Unavené, strhané vzezření prozrazuje osobu ustaranou nebo přetíženou. Rozzářená tvář hovoří o štěstí, lásce, postupu anebo o šťastném vyladění. Oči, které se odmítají soustředit na druhou osobu, často naznačují, že byla vyslovena lež, i když slova dané osoby vypadají pravdivě. A tak bych mohla pokračovat dál, ale lepší bude, když si jednotlivé věci blíže vysvětlíme v dalších číslech.

Schopnost vyjadřovat emoce obličejem je společná všem lidským populacím a jak se může přesvědčit každý návštěvník zoo, sdílíme ji i s dalšími primáty. Způsob, jakým emoce obličeje čteme, je ale ve významné míře daný kulturou, z jaké pocházíme. Badatelé z University of Alberta analýzou počítačových piktogramů a obrázků lidských obličejů zjistili, že se Japonci a Američané, co by představitelé Západní a Východní kultury podstatně liší ve čtení emocí z obličeje. Ukazuje se, že lidé z kultury orientované na kontrolu emocí, jako jsou Japonci, kladou důraz na oči. Naproti tomu Američané, jako zástupci kultury zvyklé poměrně volně předvádět emoce se soustředí především na ústa. Podivuhodně to dokládají i ikony vyjadřující nálady (emoticons) v počítačové či mobilní textové komunikaci. Američané a spolu s nimi i Středoevropané zobrazují veselý obličej :), popřípadě :-) a smutný obličej jako :(, případně :-(. Naproti tomu Japonci veselý obličejík naťukají spíš jako ikonku (^_^) a smutný obličej zase jako (;_;). Pokud by někdo pochyboval, stačí jediný pohled na postavičky kreslené východním stylem manga.

Zaměřeno na vztahy…

V životě a ve vztazích je to přesně tak, jak praví jedno moudré přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Od druhého chceme lásku (tedy nejlépe celé moře lásky), ale sami ji mnohdy dávat neumíme nebo nechceme. Počítáme s tím, že nás protějšek zahrne spoustou dárků ze služební cesty, ale co jsme mu naposledy koupili my? Ponožky, které má ve skříni, nebo snad ořechovou paštiku, která tak strašně chutná nám, ale ten druhý je na ořechy alergický? Chceme od partnera, aby nám vycházel vstříc a byl tolerantní, ale co ta hysterická scéna, kterou jsme posledně ztropili kvůli tomu, že se zdržel v práci? Počítáme s  pomocí a podporou, jenže když nás naposledy potřeboval ten druhý, smetli jsme jeho problémy se stolu a začali jsme mluvit o sobě. Vždyť co je víc, než „já“? Oddáváme se určitému narcisismu a druhého po čase přestáváme brát jako osobnost, zaměřujeme se na vlastní cíle, vlastní výhry a vlastní štěstí. Přiznat si, že neumíme žít v páru jako naši předci, je těžké. Vždyť by takové přiznání bylo vlastně naši prohrou, něco, co jsme nedokázali zvládnout. Proto raději sáhneme po rozvodu nebo rozchodu, kde se vzájemně podělíme o důvody, které k tomuto kroku vedly, společný majetek a děti. Neřešíme vlastní problém, řešíme jen jeho důsledky. Každý vztah po čase „vyprchá“, začne mít trochu jiný nádech a srdce nám už při polibku nebuší tak jako v době největší zamilovanosti. Přesto to ale není důvod k tomu, abychom partnera brali jako něco, co nám už navždycky patří a tudíž o něj nemusíme bojovat. O lásku se totiž musí bojovat celý život, pořád musíme do lesa volat něžná slova, aby se nám z něj ozvala. Podobu dáváme lásce sami, jen my jí můžeme dát pouze obrysy, nebo dokonalou siluetu téměř absolutního štěstí. Aby se vám to štěstí vyvedlo, možná vám k tomu napomůže několik praktických rad, které budu v každém čísle přinášet. Inu, začtěte se a uvidíte…

Životní povídky

Už Anton Pavlovič Čechov pronesl, že z každé povídky by se měl vyškrtnout začátek a konec. Tam prý totiž spisovatelé nejvíce lžou. My ale nebudeme mluvit o povídkách, nýbrž životních láskách. Když se dva lidé potkají, padnou si do oka a chtějí se i nadále vídat, začnou si vymýšlet, přehánět, mají pocit, že se dokážou změnit. Pokud nový objev miluje tenis, vezmou si hodinové lekce, i když předtím dokázali proležet hodiny u televizních obrazovek a sport znali jen odsud. Muž, který vkročil do obchodu pouze za účelem nákupu masa a uzenin najednou hodiny vybírá se svou milou látku na její šaty a učí se rozeznávat, od kterého návrháře je ta či ona kabelka. Že je to všechno lež, to si v tu chvíli neuvědomí ani jeden z nich, protože ten, co se k podobným věcem přemlouvá, věří, že ho to začne bavit (v případě, že by to musel platit, přejde tato „úchylka“ velmi brzy), a ten druhý je nadšený z toho, že mají společné zájmy. Období zamilovanosti ale není věčné, takže přijde na řadu obyčejný život, kdy se sice mohou některé charaktery vzájemně sladit a propojovat, ale více je těch, kteří najednou zjistí, že si vlastně nemají co říct. Pokud to zjistí brzy, je to dobře, horší je to v případech, kdy na něco podobného přijde pár až po narození několika ratolestí. To, co bylo v tomto období, není lež, ale pravda. Mnohdy je to pravda tak brutální, že se nám partner dokáže zošklivit nebo zjistíme, že by nám vlastně vůbec nechyběl. Potom přijde na řadu konec (nebo spíš začátek konce) a opět lži. (Asi bude lepší, když budeme jenom kamarádi. Našemu vztahu by prospělo, kdybychom si dali pauzu. Miluji tě, ale nemohu s tebou žít.) Životní povídky mají prostě s těmi vymyšlenými mnoho společného. Tři dějství, ve kterých se dvakrát lže a jen jednou mluví pravda. Jestliže právě nějakou povídku rozepisujete, nechte se i vy unést zamilovaností. Vždyť lhát, lhát je přece tak krásné…

Pokud si jen myslíš, že víš, ale nejsi o tom přesvědčený, zamysli se.

Není kočka jako kočka

Kočka domácí je trochu tajemné stvoření, které má svou hlavu a na rozdíl od psa se nenechá k ničemu nutit. Lidé by se od koček mohli učit, protože kočky vědí, co chtějí a také si vědí rady jak toho dosáhnout. Každá kočka (i kocour) už od narození pozná, že nepřišla na svět kvůli tomu, aby byla lidem za něco zavázána. Kočku lidé milují kvůli její kráse, na kterou neustále dbá. Její ladná chůze je zcela jiná než u ostatních zvířat (něco jako chůze na podpatcích). Když kočka vrní, akumuluje energii. Není hloupá, jak by se mohlo na první pohled zdát, dělá pouze věci, které jí přinášejí užitek, a těmi ostatními se nezabývá (lidé se mnohdy zaobírají nesmysly, které je zatěžují a odpoutávají od pravého problému). Kočka bývá často středem pozornosti, ale nemůžete se s ní pomuchlovat pokaždé, když chcete, nýbrž jen tehdy, když chce ona. Nevyhýbá se sexu a kocoura si dokáže najít i na míle daleko, svoje koťata miluje a stará se o ně. Na druhou stranu, pokud jdou později do světa, nebrečí pro ně, nemá deprese z osamění a netouží je zvát každou neděli na myší svíčkovou. Kočka si čas pro sebe dokáže užít, poznává nové věci a zdokonaluje samu sebe. Má také výborný orientační smysl, protože si umí zapamatovat všechny pachy na kilometry daleko. Ví, že je pro ni důležitý spánek, proto se mu oddává šestnáct hodin denně. Nebojí se zatnout drápkem tak, aby se ubránila a dala dotyčnému nebojsovi za vyučenou. Má velmi dobrou intuici, podle které se mnohdy rozhoduje a v jejich očích jsou vidět plamínky, se kterými dokáže nenávidět i milovat. Mnoha lidem podobné kočičí vlastnosti chybějí, proto možná roky řeší jediný problém, proto o sebe nedbají, mají mindráky z osamostatnění dětí, schovávají se do kouta, aby nebyli vidět, nudí se a jejich oči postupně vyhasnou. Což takhle pozorovat chvíli zvířecí svět a učit se od těch, kteří na svoje pradávné instinkty nezapomněly? Třeba od „hloupých“ a na první pohled „líných“ koček?

Zdraví z červené řepy

Med a citron, to je to, po čem prvním sáhneme, když cítíme první příznaky chřipky nebo nachlazení. Nechcete zkusit něco jiného? Co třeba červená řepa? Možná máte červenou řepu znechucenou z období dětství, kdy ji dělali ne příliš chutnou ve školních jídelnách. Červená řepa je ale velmi zdravá plodina, která pochází ze Středomoří. Pěstovala se již za dob starých Římanů. Byla využívána nejen kvůli své charakteristické chuti, ale i kvůli léčebným účinkům. Ve Starověkém Římě jedli převážně její listy a kořen používali jen ke zdravotním účelům, dnes se jí kořen a listy ne.

Červená řepa je vysoce zásaditá a jako taková je schopna potlačovat nejen viry a bakterie, ale účinně bojuje i s rozšířenými mykózami. Dokáže také dobře bránit vzniku rakoviny. A nejen to – zbavuje náš mozek jedovatých kovů, například hliníku. Je kvalitním zdrojem kyseliny listové, vitaminu C a draslíku, který upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a napomáhá správné činnosti nervové soustavy. Tělu poskytuje křemík, který posiluje kosti, cévy i kůži. S červenou řepou dostáváme do rukou účinného a levného pomocníka proti poklesu imunity i pro posílení těla. Co všechno červená řepa ještě umí?

-          podporuje peristaltiku střev, čímž zabraňuje zácpě

-          podporuje činnost žaludku a žlučníku

-          odstraňuje z těla jedovaté látky

-          vytváří vazivové tkáně

-          zesiluje stěny cév

-          zlepšuje využití bílkovin

-          zajišťuje duševní pohodu

-          zpevňuje pokožku

-          napomáhá při alergiích

-          aktivuje tvorbu červených krvinek

-          má kladný vliv na revma

-          podporuje ostrost zraku

Co je dobré vědět

Při konzumaci červené řepy dochází k obarvení stolice a moči do červena. Je to jen vylučování nevstřebaného barviva. Nejde o žádnou nemoc, spíše to svědčí o dobré funkčnosti ledvin a trávení.

Nejlépe je jíst řepu syrovou. Ve vařené řepě se obsah užitečných látek snižuje.

Na vysoký tlak se užívá jedna sklenka červené řepy, ve které se smíchá lžička medu.

Na chřipku či angínu se vezme deset řep, dvě mrkve a kousek celeru, vše odstavíme. Na angínu pak ještě kloktejte tuto teplou šťávu.

Využití v kuchyni

Můžete ji použít při přípravě salátů, vaření polévek, boršče nebo k přípravě pomazánek, slaných buchet a koláčů nebo ji můžete sterilovat. Mezi nejznámější klasiku patří salát z řepy a boršč, ale existují i jiné recepty, které jsou velmi chutné.

Zavařená červená řepa

Suroviny:

5 kg červené řepy
na nálev:
2 litry vody
1/2 litru octa
20 g soli
350 g cukru nebo
60 cukerinů

Postup:

Řepu očistíme a vaříme ve vodě dle velikosti řepy asi 2-3 hodiny (do změknutí). Po uvaření a vychladnutí se oloupe a nakrájí na kostky. Řepu dáváme do sklenic, zalijeme studeným nálevem, přidáme 5 zrnek fenyklu a kousek křenu. Zavíčkujeme a sterilujeme asi 20 min. Já steriluji v troubě. Po vytažení z trouby otočíme dnem nahoru a necháme vychladnout.

Šťouchané brambory s řepou a česnekem

Suroviny:

600 g brambor

200 g červené řepy

100 ml mléka

2 stroužky česneku

lžíce másla

kmín a sůl

Postup:

Červenou řepu uvaříme ve slupce do měkka. Po vychladnutí ji oloupeme a nakrájíme na kostky. Brambory uvaříme v osolené vodě s kmínem. Přidáme k nim řepu, máslo, prolisovaný česnek a mléko. Vše rozšťoucháme.

 

Vitaminová bomba na posílení imunity

Suroviny:

1 řepa

2 jablka

Postup:

Řepu uvaříme a oloupeme. Jablka také oloupeme, zbavíme jádřinců a vše pokrájíme na kousky. Vložíme do mixeru, přidáme sklenici ovocné šťávy (například borůvkové) a rozmixujeme. Vznikne nám hustá kaše, kterou můžeme pojídat celý den místo jídla. Nejen, že si posílíme imunitu například v období chřipek, ale můžeme tak i netoxikovat celý organizmus. Tato kaše je vhodná i k masu, zvláště do zvěřinových gulášů či pečeně. Máte-li raději koktejly, přidejte do mixeru vodu, vyrobíte si tak chutnou vitaminovou bombu.

Co říci o řepě na závěr? Vzpomeňme si na Toma Robbinse a jeho Parfém bláznivého starce, kde se píše: "Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je možná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoli vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vyznačují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná.
Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky bramborám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z červené řepy.
Červená řepa je melancholická zelenina, vždy připravená trpět. V takovém tuřínu se krve nedořežete…“

Hořící strašidla

Toto místo patří právem mezi místa prokletá. Mezi kostelem sv. Matouše a domem U Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí stál do roku 1788 sloup, na kterém bylo vyobrazeno, co se tu prý kdysi stalo. Drahomíra byla dcera knížete Stohranů a neuznávala křesťanství. Provdala se za knížete Vratislava. Na Tětíně úkladně zavraždila kněžnu Ludmilu, kterou považovala za svatou. Lid jí za to začal nenávidět a tak se rozhodla Čechy navždy opustit. Když z hradu vyjela a směřoval na Loretánské náměstí, ve chvíli, kdy míjel kostel sv. Matouše, ozval se zvonek oznamující pozdvihování. Drahomířin kočí, křesťan, zastavil koně a rychle vběhl do kostela, kde poklekl. To kněžnu rozčílilo a začala křesťanům nadávat zlým jazykem. Vtom se ozvala ohlušující rána, země se otevřela a kněžna s kočárem a koňmi zmizela v bezedné propasti. Jen hrozný zápach a bič kočího zaražený v zemi napovídaly, co se tu před chvílí událo. Propast byla nějakou dobu pouze obehnána plotem a poté byl tady postaven zmíněný sloup. Pověst praví, že zlá Drahomíra za bouřlivých nocí v místech, kde se propadla, vyjíždí z podzemí v ohnivém kočáře taženém koňmi, ze kterých srší pekelné jiskry. Sedí na kozlíku místo kočího, lomí rukama a volá: ,,Bude zle, bude zle!“ Koho chce varovat, není známo. Když projede celé Hradčany, za hrozného rachotu se její kočár opět propadne do země. Logičtější se zdá vysvětlení, že zde opravdu propast byla a kočár se do této propasti prostě smekl, kdo ví. Dále na Pohořelci můžete spatřit ohnivého psa, kterého vede na řetězu černě oblečený bezhlavý muž. Jeho uříznutou hlavu drží pes v tlamě. Ohnivý pes je prý duše jeho manželky, která mu uřízla hlavu, aby se zmocnila jeho bohatství, a teď ho takto užírá i po smrti. Muž totiž v předtuše zlého konce včas peníze uschoval a tak teď bloumá Pohořelcem a snaží se naznačit všem kromě ohnivého psa, kde peníze skryl. Až někdo peníze nalezne, budou oba vysvobozeni. No a do třetice se ohnivá pověst váže k domu u tří lilií, kde bývala taneční hospoda, do níž se na tancovačku vydala bezcitná dívka rovnou od rakve své matky. A jelikož se říká, že „s čím kdo zachází, tím také schází“, čert ji za tuto bezcitnost utancoval k smrti a kosti rozházel po zahradě hostince.

Legenda z Anežského kláštera

Tato legenda pochází z Anežského kláštera na Starém Městě. Vlaštovčí voda byl prý tajemný elixír, s jehož pomocí může člověk vykonat mnoho dobrého. Do kláštera prý jednoho nevlídného večera doklopýtala vyčerpaná žena. Pocházela sice z urozeného rodu až z Polska, ale o všechny peníze postupně přišla. Když ji opustily síly, poslední spásu hledala u jeptišek. Sestry se nešťastnice obětavě ujaly. Po zotavení se jim chtěla odměnit, a proto jim prozradila tajemství na výrobu léčivé vody. Jeptišky podle návodu vyráběly léčivou tekutinu, která se brzy dostala mezi Pražany, a ti jí bůhvíproč říkali vlaštovčí voda. Chudí ji dostávali zdarma, ostatní za nepatrný obnos. Léta plynula, klášter byl zrušen a Polka zemřela. Recept však nezanikl a jedna ze sester ji stále vyráběla v domu u kláštera. Když zemřela, několik lahviček zůstalo vdově, u které sestra bydlela. Jednoho dne vdovu navštívil mladík, student z Polska, pokrevně spřízněný s mrtvou šlechtičnou. Do noci experimentoval, aby zjistil složení léčivé tekutiny. Náhle však domem otřásl výbuch, a když se seběhli vylekaní sousedé, našli mladíka mrtvého uprostřed zčernalého nábytku a rozbitého skla. Jeho smrtí nadobro skončilo i hledání elixíru.